Jak ze stanoviska přední osobnosti krajanského života hodnotíte rok 2017? Můžeme s ním být spokojeni?
Myslím si, že s rokem 2017 můžeme být velmi spokojeni, že jsme všechno uskutečnili, řekla bych, že jsme udělali i více než jsme naplánovali. Rok, který je už za námi, hodnotím velice kladně, jako bohatý krajanskými akcemi, s několika novinkami, které vedou k ještě lépe uspořádané menšině, v lepších podmínkách.
Loňský rok (2017) byl pro spolkovou činnost dost složitý. Změnil se způsob předávání přihlášek na finanční prostředky ze státního rozpočtu prostřednictvím Rady pro národnostní menšiny RCH. Jaký to mělo dopad na besedy?
Mám pocit, že jsme se zbytečně báli přihlášek na finanční prostředky ze státního rozpočtu. Nebylo to vlastně velmi komplikované, ale snad jsme se báli něčeho nového, něčeho s čím jsme neměli zkušenosti. Ve Svazu jsme se snažili všem spolkům pomoct, zorganizovali jsme porady o způsobu přihlašování a byli jsme k dispozici všem těm, kteří naši pomoc potřebovali. Když jsme si ani my nebyli v něčem jisti, zavolali jsme do Rady pro národnostní menšiny nebo do Úřadu pro lidská práva. Ochotně nám poradili.
Velice dobře spolupracujeme s poslancem Vladimírem Bílkem, který také pomáhal a vždy jednal ve prospěch menšiny, třeba že to často neměl jednoduché. Velký dík patří všem spolkům a krajanům. Zdůrazňuji to proto, že jsme společnými sílami v přihlašování na různé programy byli úspěšní. Nejvíce problémů bylo u prvního přihlašování, ale vedení všech krajanských spolků si už zvykla na elektronické přihlášky a způsob vyúčtování, který podáváme čtyřikrát do roka. Je třeba na samém začátku zjistit jak a co, pak už žádný problém není.
Ke změně v čelní pozici došlo také ve Svazu Čechů v Republice Chorvatsku. Jste novou předsedkyní, která byla zvolena na loňské valné hromadě v červnu, jste tedy na funkci předsedkyně teprve půl roku. Dokázala jste získat celkový přehled činnosti jak Svazu, tak jeho pracovních těles a členských spolků?
Čtyři roky jsem byla místopředsedkyní a dobře jsem zmapovala situaci, takže to byla velice dobrá příprava na všechno, co mne čekalo. Velikou podporu jsem kromě mnohých krajanských spolků a upřímných kamarádů mněla od manžela a otce. Bez podpory rodiny bych určitě do této funkce nešla. Samozřejmě, že nebylo všechno idylické, bylo to nejturbulentnější období v mém životě. Ne všichni mne podporovali, dokonce se snažili mne přesvědčit, abych od kandidatury ustoupila. Do funkce jsem šla velice zodpovědně a připravená. Chtěla bych ještě jednou poděkovat všem delegátům Svazu za důvěru a doufám, že je nezklamu. Vynaložím veškeré síly a zkušenosti a věřím, že spolu docílíme hodně. Chtěla bych zdůraznit velice dobrou spolupráci se všemi radami Svazu. Pracují tak, jak jsem si přála.
Jste známou tváří v krajanské komunitě. Po léta jste činná v České besedě Ivanovo Selo ve funkci předsedkyně, ale také ve Svazu, jak v pracovních tělesech, tak ve funkci místopředsedkyně, koneckonců znáte menšinovou komunitu z novinářské práce. Proto předpokládám, že jste si nemusela brát „manévrový prostor“ na seznamování s krajanskou komunitou a se způsobem jejího fungování.
Přesně tak, žádný „manévrový prostor“ na seznamování s  krajanskou komunitou jsem nepotřebovala. Už od osmnácti let jsem vedoucí besední divadelní skupiny, potom jsem se stala i předsedkyní Besedy, takže vím, jak to ve spolku chodí. Přiznávám se, že to, jak mnozí říkají „papírování“ kdysi bylo hodně jednodušší, ale je to tak, musíme jít s dobou a nebát se nového. Je mi jasné, že ne vždy je to to, co bychom ve volný čas chtěli dělat, není to ani moc zajímavé a často odrazuje od činnosti, ale jsem věčným optimistou, který v žádné překážce nevidí problém a snaží se ji překonat. Všechny krajanské spolky jsem znala, a proto když jsem se stala předsedkyní, jsem se nemusela s ničím seznamovat.
Jak spolupracujete se zaměstnanci Svazu, a jak se na celkovou činnost odráží situace s tajemníkem, který vlastně hned po nástupu do práce odešel na nemocenskou? Jak se tento problém vyřešil?
Ve Svazu a Jednotě jsem jako doma. Jsem tu každý den a krásně se mi pracuje. Často se stane, že jsem po celé dny v práci a domů do Ivanova Sela jedu teprve večer. Nestěžuji si, práce mne baví a to je snad nejdůležitější. Se všemi velice dobře spolupracuji, také s místopředsedy Svazu a předsedy jeho rad, kterých si velice vážím. Proběhlo zde mnoho úspěšných jednání v přátelské atmosféře. Snažím se s lidmi kolem sebe, s besedami a se všemi ostatními se o všem domlouvat, komunikaci beru jako nejdůležitější v dnešní uspěchané době. Na poslední valné hromadě v Daruvarském Brestově jsem měla pocit, že všechno funguje, byla tam příjemná přátelská atmosféra. Takže jsme do nového roku vstoupili bez jakýchkoliv dluhů a bez rozporů. Zdravé přátelské ovzduší a férové, upřímné jednání považují za nutné a na něj kladu důraz. Jen tak si i v budoucnu zachováme naši krajanskou soudržnost.
Zároveň s volbou do funkce předsedkyně Svazu jste se stala místostarostkou města Hrubečné Pole za českou menšinu. Přestože jste mohla tuto funkci konat profesionálně, rozhodla jste se zůstat novinářkou, místostarostkou jste volontérsky. Jak to všechno stíháte?
Všechno stíhám. Mám ráda lidi a život. Do politické funkce jsem šla tak trochu i ze zvědavosti. Zajímalo mne, jak to ve městě chodí, co se ve správě dělá a ještě stále tvrdím, že je tam hodně zaměstnaných a práce místostarostky mohu obnášet jako volontérka. Nejsem v žádné politické straně a zatím se v politice snažím zorientovat. Přiznávám, že se mi to občas zdá být velmi složité. Vadí mi nezodpovědnost a malé věci, které je možno vyřešit a po léta se neřeší. Na konci mandátu udělám soupis vyřešených záležitostí. S vedením města Hrubečné Pole mám velice dobrou spolupráci. Zapojila jsem se do několika projektů, navrhla další, jako třeba spolupráci s městem Kyjov, úpravu školního bytu, bývalé pošty a místního úřadu v Ivanově Sele a jiné.
Svaz Čechů má za úkol především dbát nad činnosti Českých besed a mateřských a základních škol, ale i nad veškerou menšinovou činností, což znamená, že nesmí zapomenout ani na menšinové rady a představitele, na náměstky starostů, na Jednotu…
Je to pravda. Svaz se snaží se všemi spolupracovat a dbá o ně všechny a taky oni podporují naše spolky. Spolupracujeme s menšinovými radami, představiteli a místožupankou Táňou Novotnou Golubićovou. Navzájem si dobře rozumíme a všichni máme stejný cíl – pracujeme v prospěch menšiny. Snažíme se zviditelnit naši veškerou bohatou činnost.
Je v krajanských spolcích znát úbytek členů kvůli všeobecnému odchodu lidí z Chorvatska? Dalším zřejmým problémem je nedostatek zájmu o spolkovou činnost u mladých generací… Jak přilákat mladé do spolků?
Co se týče krajanských spolků a úpadku počtu členů, zatím se moc necítí, i když se v některých spolcích potýkají s problémem nedostatku mladých lidí. Ten problém se ale neobjevil včera a ani se do zítra nevyřeší. Myslím si, že velikou roli hrají české školy a krajanští učitelé, kteří naše děti vychovávají a přenášejí na ně lásku k češtině. Mládež přilákáme do spolku tak, že jim nabídneme různé možnosti a aktivity, ve kterých jim znalosti češtiny přijdou vhod. Třeba zájezdy, taneční a jiná soustředění v České republice, kde komunikují jen v češtině. Právě takové akce a práci s mladými Svaz bude v budoucnu velice podporovat. Mládež je důležitá, na nich jednoho dne zůstane veškerá menšinová činnost.
Co nás čeká v příštím roce, na co se můžeme těšit, a co byste přála krajanům v Chorvatsku?
Na příští rok jsme naplánovali hodně akcí a bude to rok, jak ho mnozí nazýváme – dožínkový. Těšme se na něj, na všechna společná setkání a společná jednání. Těším se také na všechny naše přehlídky bohaté českou písničkou, tancem a divadlem, které zbožňuji. Také na všechny besední večírky a jiné společné kulturní akce. V roce 2018 nás čeká i dostavba české školy v Daruvaru, úprava domů a oslavy výročí, jako je třeba sté bjelovarské České obce. Jsou to události potěšitelné pro každého z nás. Nadále bych vyzdvihla dobrou spolupráci s ministerstvy jak chorvatskými, tak českými, s parlamenty, velvyslanectvím, Československým ústavem zahraničním, mnohými fakultami…
Všem krajanům přeju hodně trpělivosti a sebedůvěry, štěstí, zdraví, lásku… Nehleďte na negativní příklady, kterými nás každodenně bombardují ze všech stran, věřte v sebe. Otázky kladl M. Pejić, foto L. Dujmenovićová