Kromě něj jsou ve spolku aktivní i jeho rodiče Ančica, vedoucí sekce suvenýrů a Olda, člen besední dechovky. Všichni jsou i členy správního výboru spolku.
„Naši Besedu drží nad vodou jedině sekce suvenýrů, besední dechovka už skoro nepracuje,“ řekl nám Dino, který je v Besedě necelý rok jejím třetím nejdůležitějším člověkem. Spolek potřebuje kvůli neustálému vyplňování různých dokumentů osobu, která ovládá počítač a má přehled o krajanském životě. Tomuto profilu Dino odpovídá. V posledních sedmi osmi letech došlo v dežanovecké Besedě ke stagnaci. „Z 207 členů je aktivních jen třicet a z dvaceti mladých jen pět,“ potvrdil Dino, který uvedl, že jednou z nejdůležitějších besedních akcí je pořádání, společně s místním sdružením žen, maškarního bálu. Sekce suvenýrů se účastní mnoha akcí, a to nejen besedních. „Naše Česká hospoda v dožínkovém průvodu patří k nejnavštěvovanějším alegorickým vozům, snad kvůli pivu a veselé náladě, která na něm vládne.“
Zajímalo nás, proč se sympatický Dino, který přestože vystudoval střední elektrotechnickou školu, zaměřil na hudbu. Po šesti letech na základní hudební škole v Daruvaru si nyní dodělává střední hudební školu. „Jsem ve třetí třídě. Příští rok, až udělám maturitu, mám v plánu přihlásit se na hudební akademii v Záhřebu na studium tuby,“ svěřil se s plány. Hudbou se v rodině zabývá otec Olda, dlouholetý člen dežanovecké dechovky. „Na baryton hraje už padesát let. Jako patnáctiletý si v Dežanovci založil kapelu Albatros. Tenkrát tam hrál na klávesy. Dnes hraje na baryton,“ prozradil na něj jediný syn Dino. „Právě on „zavinil“, že jsem propadl muzice. Jako patnáctiletý jsem začal hrát na trubku a baryton. Hudba je pro mě vším,“ vysvětlil své rozhodnutí stát se muzikantem.
Krajané ho mohou vidět na všech akcích v Hercegovci, Končenicích, Brestově, Lipiku, Daruvaru, Dežanovci a kromě toho i v cizině, kam se díky hudbě dostal – do Německa, Rakouska, Česka, Slovinska a Maďarska. Přestože byl rok vedoucím dežanovecké dechovky, zatím se mu nepovedlo jí dostatečně zaktivovat. „Bohužel z mladých jsme v ní jen já a klarinetista Vedran Znamenáček, a to je málo. Dalších pět muzikantů je starších. Snad se to do příštího roku zlepší a my se budeme moci zúčastnit přehlídky dechovek v Daruvarském Brestově,“ doufá tento mladý entuziasta. Na tubu a baryton hraje Dino i v daruvarské hudbě, která je pro něj, jak říká, mateřským spolkem. „Učím se u prof. Daniela Rajkoviće. Se školou jsem moc pokojen. Je to můj druhý domov. Chováme se tam k sobě jako přátelé. Rád si poslechnu kterýkoli hudební žánr. Hraju ale většinou klasické věci. Koncertuju převážně za doprovodu klavíru. Před rokem a půl jsme si s kamarády a kamarádkami založili band Brass Bros. Hrajeme moderní hudbu, evergreeny a zpracované skladby,“ řekl o sobě mladý hudebník.
Od 1. - 4. třídy ho učila krajanka Zdena Slivarová. „Byl jsem poslední generací českého oddělení dežanovecké školy, kde se nyní čeština vyučuje jen modelem C, tedy několik hodiny týdně,“ uvedl Dino, který kromě češtiny ovládá i angličtinu. Plánuje se naučit i německy. To proto, aby mohl cestovat, což je jeho další vášní.
Jako desetiletý byl pět let aktivní v hasičském spolku. „Teď už jsem jen členem. Chodím ale pomáhat, když je třeba například na konci vsi na „Točku“ jak my říkáme, každoročně vyčistit hasičskou nádrž a vysekat kolem ní trní a trávu,“ doplnil své další aktivity Dino.
Chvíle s mladým talentovaným muzikantem utekla jako voda. Zbývá jen popřát mu, aby se mu splnily jeho plány dostat se na akademii a na některé ze základních škol se stát učitelem hudební výchovy. A. Raisová/ar a rodinný archiv

Z rodinné kroniky...
Tatínek Olda pracoval v podniku Elektrometal, teď je v důchodu.
Maminka Ančica je zaměstnaná v garešnické firmě Modea jako kreslička-detailistka. Ona z celé tříčlenné Petrlíkovy rodiny sice na nic nehraje, ale zato je velmi zručná. V Besedě vede sekci suvenýrů, do níž je Dino také zapojen jako pomocník. „Když potřebují sehnat kukuřičné šustí (komušina) nebo udělat miniaturní nářadí k loutkám a sehnat další materiál, prostě mě zavolají a já to seženu.“
Petrlíkovi se zabývají zemědělstvím. „Máme své rodinné hospodářství, obděláváme 20 ha půdy. Zaměřili jsme se na rostlinnou výrobu na obiloviny, osivo prodáváme. Díky pravidelným osevním postupům jsme v tom úspěšní,“ pochlubil se Dino, který bez problému ve volném čase sedne za volant traktoru nebo jiného stroje a pomáhá otci na poli.
Dinovi praprarodiče Adolf a Emilka Jeníčkovi z otcovy strany pocházeli ze severní Moravy, ale přesné místo, odkud přišli, neznají. „Děda se jmenoval Adolf Petrlík a babička Helena, rozená Jeníčková a z máminy strany byl českého původu děda Vilím. Babička Anuška Krajzlová, rozená Zlatićová, byla Maďarka. Nikdo z nich, ale neprojevil zájem o hudbu.“