Záhřeb se tím konečně, 83 let po její smrti, odvděčil jedné z nejvýznamnějších chorvatských hereček, která svým působením zanechala v jeho dějinách hlubokou, nesmazatelnou stopu. O tom, o jakou umělkyni šlo, dostatečně napoví skutečnost, že její postava byla zvěčněna na slavnostní oponě Hrvatski narodni preporod (Chorvatské národní obrození) Vlaho Bukovce, a že jí v Chorvatském národním divadle ještě za života postavili bustu.
Návrh k pojmenování dosud bezejmenného velkého parku ve středu sídliště Savica vznesla Výboru pro pojmenování sídlišť, ulic a náměstí ještě v roce 2012 Chorvatsko-česká společnost. O návrhu se jednalo teprve v roce v 2015, ale tenkrát k rozhodnutí nedošlo kvůli nevyřešeným majetkově-právním vztahům. Jméno Marie Růžičkové Strozziové však bylo zařazeno do fundu jmen, z něhož se přidělují jména veřejným prostranstvím v Záhřebu. V polovině roku 2019 skupina občanů ve spolupráci s iniciativou Savica za park znovu oživila iniciativu Chorvatsko-české společnosti a rozhodnutím městského shromáždění po osmi letech se konečně vyplatilo úsilí o to, aby se Marie Růžičková Strozziová dočkala zasloužené pocty. Patří k nejvýznamnějším chorvatským velikánům přistěhovalým z Česka, a je vedle Marie Radićové, manželky Stjepana Radiće, která svou ulici na sídlišti Špansko získala v roce 2016, možná nejvýznamnější chorvatskou Češkou.
Park na Savici byl v posledních letech proslulý i tím, že občané vytrvale bojovali o to, aby ho uchránili před zástavbou a nevhodnými úpravami.
„Městská správa pojmenováním doposud bezejmenného parku i úředně potvrdila, že má ústřední zelená plocha na Savici statut městského parku a tím potvrdila legitimitu víceletého boje obyvatel Savice. Park na Savici byl a zůstal zeleným srdcem sídliště, místem ke hře, společné zábavě a vzájemnosti, a jméno Marie Růžičkové Strozziové nevyvolává rozpory a neshody, právě naopak její umění lidi spojovalo a rušilo meze,“ vzkázali z iniciativy Savica za park. Pojmenováním parku se pokračuje se vzdáváním úcty velikánům umění a kultury na tomto sídlišti, kde své ulice už mají operní zpěváci Zinka Kuncová a Vladimír Ruždjak a herci Zvonimir Rogoz a Ljerka Šramová. Je to zároveň příspěvek ke zvětšení počtu veřejných prostranství pojmenovaných na počest významných žen, kterých je v Záhřebu ještě stále méně než jedno procento.
Marie Růžičková Strozziová získala svůj park právě v roce, kdy se dovršuje 170 let od jejího narození.
Narodila se 3. srpna 1850 v moravské Litovli, a už ve věku čtyř měsíců se přistěhovala do Záhřebu, kde její otec Leopold získal místo v divadelním orchestru. Hrála a zpívala odmalička. Na divadelních prknech debutovala v roce 1868, a po tom začala téměř 70letá kariéra, během níž uskutečnila na šest set rolí v několika tisících vystoupení.
Hrála v dramatech Shakespeara, Ibsena a Strindberga, hrála Dámu s kaméliemi, Fedru a Marii Stuartovou. V Tolstého Vzkříšení vystoupila ve věku 86 let, pouhý rok před svou smrtí. V době její největší slávy jí ve Vídni nabídli trvalé angažmá, ale ona ho nepřijala se slovy: „Můj život je těžký, ale Záhřeb bych nikdy neopustila.“
Úspěšně hostovala v Praze v letech 1886 a 1894, tenkrát vystupovala také v Brně a navštívila rodnou Litovel. Udržovala přátelské vztahy s rodinou zakladatele České besedy Záhřeb Josefa Václava Friče, kterou navštívila v Praze v letech 1927 a 1931, kdy v pražském rozhlase nahrála gramodesku s monologem z dramatu Ivo Vojnoviće Smrt majke Jugovića (Smrt matky Jugovićů). Prezident Tomáš Masaryk udělil Marii Růžičkové Strozziové k 60 letům kariéry nejvyšší české vyznamenání – Řád českého lva. K svým 85. narozeninám byla v roce 1935 jmenovaná čestnou občankou Litovle, kde byla na jejím rodném domě odhalena pamětní tabule. Tabule byla v době nacistické okupace zničena, ale byla znovu postavena v roce 2013. K 85. narozeninám byla zvolena čestnou členkou Národního divadla v Praze. Občas říkávala, že má dvě vlasti: „Tu první na severu pamatuji spíš podle vyprávění mé matky. Ta na mne nezapomněla a dodnes o mne pečuje. Pochopitelně mám k té dnešní, Chorvatsku, blíž. Tu je má rodina, přátelé, jí jsem zasvětila všechny své city a nadšení.“
Rodina Strozziových
Marie Růžičková Strozziová se narodila v témže roce jako Masaryk, a zemřela 13 dní po něm, 27. září 1937. Její manžel Ferdinand Strozzi pocházel z vážené italské šlechtické rodiny původem z Florencie. Měla s ním osm dětí, z nichž se tři dožily dospělosti: Syn Donato, který zemřel během první světové války, syn Tito, vynikající herec a režisér, a dcera Mája Strozziová, operní zpěvačka. Tito Strozzi a syn Máji Strozziové, skladatel Boris Papandopulo, už mají své ulice v Záhřebu, a nyní se té cti konečně dočkala také původkyně této významné chorvatské divadelní a hudebnické rodiny. Její dnešní nejvýznamnější příslušnicí je herečka Dora Fišterová, dcera známé záhřebské kardioložky Máji Strozziové, jejímiž rodiči byli Tito Strozzi a jeho manželka Eliza Gernerová. U příležitosti pojmenování parku na Savici Dora Fišterová uvedla: „Jsem velmi hrdá a vděčná za to, že tento park ponese jméno mé prababičky. Jsem ráda na jedné straně kvůli mé rodině, mým dětem, aby věděly, jaké mají kořeny a jaké dědictví jako rodina neseme. Na druhé straně mám radost kvůli Záhřebanům, abychom nikdy nezapomněli na lidi, kteří přispěli k rozvoji kultury a divadelního života v těchto končinách, kteří pronášeli chorvatskou řeč a vložili jednu část sebe do lepších a bohatších kulturních dějin našeho města. Těším se na den, kdy se budu procházet parkem Marie Růžičkové Strozziové.“ Iniciativa Savica za park a Chorvatsko-česká společnost plánují uspořádat slavnost, až budou postaveny tabule s názvem parku.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv a Večernji list
Záhřeb má konečně park Marie Růžičkové Strozziové
POCTA JEDNÉ Z NEJVÝZNAMNĚJŠÍCH CHORVATSKÝCH ČEŠEK
Záhřeb získal 2. listopadu 2020 nové veřejné prostranství pojmenované po významné osobnosti českého původu. Rozhodnutím Městského shromáždění města Záhřebu nese ústřední park na sídlišti Savica jméno Park Marije Ružičke Strozzi.
Záhřeb se tím konečně, 83 let po její smrti, odvděčil jedné z nejvýznamnějších chorvatských hereček, která svým působením zanechala v jeho dějinách hlubokou, nesmazatelnou stopu. O tom, o jakou umělkyni šlo, dostatečně napoví skutečnost, že její postava byla zvěčněna na slavnostní oponě Hrvatski narodni preporod (Chorvatské národní obrození) Vlaho Bukovce, a že jí v Chorvatském národním divadle ještě za života postavili bustu.
Návrh k pojmenování dosud bezejmenného velkého parku ve středu sídliště Savica vznesla Výboru pro pojmenování sídlišť, ulic a náměstí ještě v roce 2012 Chorvatsko-česká společnost. O návrhu se jednalo teprve v roce v 2015, ale tenkrát k rozhodnutí nedošlo kvůli nevyřešeným majetkově-právním vztahům. Jméno Marie Růžičkové Strozziové však bylo zařazeno do fundu jmen, z něhož se přidělují jména veřejným prostranstvím v Záhřebu. V polovině roku 2019 skupina občanů ve spolupráci s iniciativou Savica za park znovu oživila iniciativu Chorvatsko-české společnosti a rozhodnutím městského shromáždění po osmi letech se konečně vyplatilo úsilí o to, aby se Marie Růžičková Strozziová dočkala zasloužené pocty. Patří k nejvýznamnějším chorvatským velikánům přistěhovalým z Česka, a je vedle Marie Radićové, manželky Stjepana Radiće, která svou ulici na sídlišti Špansko získala v roce 2016, možná nejvýznamnější chorvatskou Češkou.
Park na Savici byl v posledních letech proslulý i tím, že občané vytrvale bojovali o to, aby ho uchránili před zástavbou a nevhodnými úpravami.
„Městská správa pojmenováním doposud bezejmenného parku i úředně potvrdila, že má ústřední zelená plocha na Savici statut městského parku a tím potvrdila legitimitu víceletého boje obyvatel Savice. Park na Savici byl a zůstal zeleným srdcem sídliště, místem ke hře, společné zábavě a vzájemnosti, a jméno Marie Růžičkové Strozziové nevyvolává rozpory a neshody, právě naopak její umění lidi spojovalo a rušilo meze,“ vzkázali z iniciativy Savica za park. Pojmenováním parku se pokračuje se vzdáváním úcty velikánům umění a kultury na tomto sídlišti, kde své ulice už mají operní zpěváci Zinka Kuncová a Vladimír Ruždjak a herci Zvonimir Rogoz a Ljerka Šramová. Je to zároveň příspěvek ke zvětšení počtu veřejných prostranství pojmenovaných na počest významných žen, kterých je v Záhřebu ještě stále méně než jedno procento.
Marie Růžičková Strozziová získala svůj park právě v roce, kdy se dovršuje 170 let od jejího narození.
Narodila se 3. srpna 1850 v moravské Litovli, a už ve věku čtyř měsíců se přistěhovala do Záhřebu, kde její otec Leopold získal místo v divadelním orchestru. Hrála a zpívala odmalička. Na divadelních prknech debutovala v roce 1868, a po tom začala téměř 70letá kariéra, během níž uskutečnila na šest set rolí v několika tisících vystoupení.
Hrála v dramatech Shakespeara, Ibsena a Strindberga, hrála Dámu s kaméliemi, Fedru a Marii Stuartovou. V Tolstého Vzkříšení vystoupila ve věku 86 let, pouhý rok před svou smrtí. V době její největší slávy jí ve Vídni nabídli trvalé angažmá, ale ona ho nepřijala se slovy: „Můj život je těžký, ale Záhřeb bych nikdy neopustila.“
Úspěšně hostovala v Praze v letech 1886 a 1894, tenkrát vystupovala také v Brně a navštívila rodnou Litovel. Udržovala přátelské vztahy s rodinou zakladatele České besedy Záhřeb Josefa Václava Friče, kterou navštívila v Praze v letech 1927 a 1931, kdy v pražském rozhlase nahrála gramodesku s monologem z dramatu Ivo Vojnoviće Smrt majke Jugovića (Smrt matky Jugovićů). Prezident Tomáš Masaryk udělil Marii Růžičkové Strozziové k 60 letům kariéry nejvyšší české vyznamenání – Řád českého lva. K svým 85. narozeninám byla v roce 1935 jmenovaná čestnou občankou Litovle, kde byla na jejím rodném domě odhalena pamětní tabule. Tabule byla v době nacistické okupace zničena, ale byla znovu postavena v roce 2013. K 85. narozeninám byla zvolena čestnou členkou Národního divadla v Praze. Občas říkávala, že má dvě vlasti: „Tu první na severu pamatuji spíš podle vyprávění mé matky. Ta na mne nezapomněla a dodnes o mne pečuje. Pochopitelně mám k té dnešní, Chorvatsku, blíž. Tu je má rodina, přátelé, jí jsem zasvětila všechny své city a nadšení.“
Rodina Strozziových
Marie Růžičková Strozziová se narodila v témže roce jako Masaryk, a zemřela 13 dní po něm, 27. září 1937. Její manžel Ferdinand Strozzi pocházel z vážené italské šlechtické rodiny původem z Florencie. Měla s ním osm dětí, z nichž se tři dožily dospělosti: Syn Donato, který zemřel během první světové války, syn Tito, vynikající herec a režisér, a dcera Mája Strozziová, operní zpěvačka. Tito Strozzi a syn Máji Strozziové, skladatel Boris Papandopulo, už mají své ulice v Záhřebu, a nyní se té cti konečně dočkala také původkyně této významné chorvatské divadelní a hudebnické rodiny. Její dnešní nejvýznamnější příslušnicí je herečka Dora Fišterová, dcera známé záhřebské kardioložky Máji Strozziové, jejímiž rodiči byli Tito Strozzi a jeho manželka Eliza Gernerová. U příležitosti pojmenování parku na Savici Dora Fišterová uvedla: „Jsem velmi hrdá a vděčná za to, že tento park ponese jméno mé prababičky. Jsem ráda na jedné straně kvůli mé rodině, mým dětem, aby věděly, jaké mají kořeny a jaké dědictví jako rodina neseme. Na druhé straně mám radost kvůli Záhřebanům, abychom nikdy nezapomněli na lidi, kteří přispěli k rozvoji kultury a divadelního života v těchto končinách, kteří pronášeli chorvatskou řeč a vložili jednu část sebe do lepších a bohatších kulturních dějin našeho města. Těším se na den, kdy se budu procházet parkem Marie Růžičkové Strozziové.“ Iniciativa Savica za park a Chorvatsko-česká společnost plánují uspořádat slavnost, až budou postaveny tabule s názvem parku.
Text Marijan Lipovac, přel. žp, foto archiv a Večernji list
