Práce s krajany byla prakticky moje dominantní činnost během těchto čtyř let. Napomáhá tomu to, že bilaterální vztahy mezi Českem a Chorvatskem jsou na výborné úrovní, nejsou žádné otevřené problémy, které bychom museli řešit, takže potom na krajany vybývá více času. Jak víte, za tu dobu Češi v Chorvatsku udělali hodně práce, daří se teď posouvat celou jejich, zejména materiální základnu, dopředu.
Prohlížel jsem dnes, co se udělalo od mojí poslední návštěvy, a je toho hodně i přes covid, který všechno velmi zkomplikoval. Škola je skoro úplně hotová, mám velkou radost z toho, že jsem ji viděl v opravdu předfinálním stavu. Celý komplex budov kolem se velmi posunul dopředu.
Jak vypadají ekonomické vztahy dvou zemí a jak tomu bylo v průběhu Vašeho mandátu?
Vypadá to stále příznivěji a příznivěji. Samozřejmě, letošní čísla budou horší, způsobila je epidemie, která ovlivňuje úplně všechno. Všechno se zakládá na turistice, která už produkovala velkou ekonomickou sílu v tom smyslu, že tu bylo tři čtvrtě milionu Čechů ročně. I letos se zdá, že to konečné číslo bude kolem sedmdesáti procent průměru z posledních let, což je vynikající výsledek, vzhledem k tomu, že chorvatský ministr zjara odhadoval, že do Chorvatska přijde asi třicet procent průměrného počtu turistů.
Lidé se znají a důvěřují si, jazyky jsou blízké, z toho potom vychází zahraniční obchod, který do loňského roku rostl a dostal se na obrat přes osm set milionů eur ročně. Při tom roste i český export do Chorvatska i chorvatský export do Česka. Bylo to velice příznivé a nebylo to nijak řízeno státem, prostě to dělaly soukromé firmy a hlavně Škodovka, která hraje největší roli.
Kromě cestovního ruchu, která hospodářská odvětví se nejvíce v Chorvatsku prosazují?
Samozřejmě strojírenství, do kterého patří automobilový průmysl, dominuje, ale jedním z důležitých odvětví je vodohospodářství, které letos zastavila epidemie. Doufám, že v příštím roce jeho dominance bude pokračovat. Na vysoké úrovní jsou soukromé české investice, které začaly narůstat, především resort Costabella mezi Rijekou a Opatijí, který je na úrovní osmdesáti milionů eur, potom tři elektrárny na biomasu – v Županji, Benkovci a Gospići, každá z nich je za čtyřicet milionů eur. Tedy, jen za tu dobu, co jsem tady byl, přišlo z České republiky do Chorvatska dvě stě milionů eur. Hned na začátku mého mandátu Kofola koupila Studenac, je tady Varaždinska banka, a další investice.
Od začátku české nezávislosti se mluví o Českém centru v Záhřebu. Dělalo se něco na tomto projektu během Vašeho mandátu?
Tady se střetávají dvě myšlenky – že je České centrum potřebné, jako i jinde ve světě, a že potřebné není, protože je česká menšina zde velice činná a výborně organizovaná. Já od krajanů, a nejen v Záhřebu, slyším, že je dobré České centrum mít z důvodu hlavně kulturního. Jinak je tady Czech Trade, takže třeba ekonomické věci jsou kryté, a v neposlední řadě při státní návštěvě v březnu 2017 český prezident Miloš Zeman krajanům osobně slíbil tři věci – financování přístavby školy, dodávku pro školu v Končenicích a České centrum. Nesplněné zůstalo právě to České centrum, ale na to prostě prezident nemá žádný vliv. Česká centra ve světě jsou řízená stejnojmenným podnikem, který je sice podřízen ministerstvu zahraničí, ale má vlastní finance, a právě finanční situace je momentálně špatná, a tak se rozšiřování českých center trochu pozastavilo.
Nyní je aktuální bilaterální dohoda o ochraně menšin – české v Chorvatsku a chorvatské v Česku, spíš na Moravě ale i částečně v Čechách, a pokud by se podařilo tuto dohodu přivést do konce, v důsledku toho by vznikly smíšené komise, a určitě by tato otázka byla na stole jako jedna z prvních.
Jednou z autentických akcí, kterou organizuje právě velvyslanectví je Týden českého filmu v Chorvatsku. Ten se uskutečnil i letos přes problémy kvůli omezením z krizových opatření. Tato akce krásně dokresluje vztahy mezi Čechy a Chorvaty. České filmy jsou velmi často těžko srozumitelné, protože jsou v nich různé citáty z jiných filmů, které zahraniční diváci neznají, a někde je s tím problém. Tady v Chorvatsku je situace jiná. Všechny ty týdny, co jsem absolvoval, se Chorvaté smáli na stejných místech, jako jsem se smál já, a to něco ukazuje. Také určitě víte, že nedávno zesnulý režisér Jiří Menzel u vás po revoluci trávil nějaký čas, režíroval divadelní hry, a právě jeho filmy jsou v Chorvatsku velmi oblíbené. Letos mu to bylo dedukováno, první den se promítaly Postřižiny.
To, že se letos akce Tjedan češkog filma konala, znamená, že má pevné kořeny, protože letos se zrušilo skoro všechno kvůli covidu. Podařilo se nám ale s kinem Tuškanac připravit redukovanou podobu akce podle všech hygienických podmínek štábu civilní ochrany. Jsem velice rád, že se akce nemusela zrušit a velmi doufám, že v příštím roce budeme v jiné epidemiologické situaci a že Týden českého filmu proběhne naplno. Myslím, že to je akce oblíbená a velmi dobře zajištěná, v radiu vždycky běží oznámení, že to bude, ale Chorvaté vědí, že v říjnu tato akce je, a bylo tomu tak také letos.
Co byste na závěr vzkázal krajanům?
Přál bych si, aby vztahů rozvoj pokračoval tak, jak probíhal tyto poslední roky. Vyšlo to náhodně. Neberu si za to žádné zásluhy, ale skutečně, pokročily velmi dopředu a myslím, že současná situace jim přeje – všichni menšinoví poslanci jsou součástí vládní koalice, takže je možné uskutečňovat naplno ústavní zákon, který je k menšinám velmi velkorysý.
Já hlavně doufám, že se v tom bude pokračovat a že bude možné dál zlepšovat materiální situaci. A krajané se nám odvděčují – přidávají se první třídy, což znamená, že máme více a více dětí, a to je to nekrásnější budoucnost, kterou můžeme této zemi přispět.
Otázky kladl M. Pejić, foto mp a archiv
