Přestože Komenského vnímáme jako pedagoga a nazýváme jej Učitelem národů, on sám se za velkého učitele nepovažoval, protože jeho zájmy směřovaly jinam. Více se považoval za filozofa. Snažil se vymyslet, jak uskutečnit tzv. nápravu věcí lidských. Jinými slovy, jak to udělat, aby na světě bylo všechno v nejlepším pořádku. Kvalitní vzdělání pak měl být nástroj, jak vytouženého cíle dosáhnout. V možnostech člověka byl Komenský velkým optimistou. Na své poměry až extrémním. V Komenského době totiž církve tlačily člověka, aby byl přesvědčen o své hříšnosti a nicotnosti, což je v rozporu s Komenského přesvědčením, že lidstvo může někdy dosáhnout velkého cíle ve vlastní nápravě.
Jan Amos se zajímal o filozofii v mnoha oborech – od pohybů astronomických těles po duševní moudro. Záběr jeho zájmů byl ohromující, v jedné z idylických epizod svého života se dokonce zabýval včelařstvím. Také rozuměl hudbě, což dosvědčuje dochovaná ukolébavka psaná Komenského vlastní rukou a jeho duchovní písně. Dlouhá léta se Komenský zabýval principem perpetuum mobile, zařízením, které běží samostatně. Jan Amos dřel do úmoru. Vstával před šestou hodinou ranní a do postele uléhal po půlnoci.
Narodil se v Českých zemích, na Moravě, kde také vyrůstal a studoval. Ze školy v Přerově odešel za studiemi na německé univerzity. Když se vrátil, působil krátce jako pedagog a poté byl vysvěcen na kněze Jednoty bratrské (protestantská církev). Poté odešel do Fulneku, kde poznal svou první ženu Magdalenu Vizovskou.
Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 nastalo v Českých zemích velmi složité období. Státní politika přestala uznávat náboženskou svobodu a toleranci, a tak byli protestanté, kteří odmítli přejít ke katolické církvi, pronásledováni a mnoho jich muselo uprchnout ze své vlasti. Takto například vzniklo několik českých vesnic v Polsku, kam protestanté utíkali: Tábor, Husinec, Čermín, Friedrichův Hradec atd. Známé je české město Zelów (česky Zelov) v Polsku, kde dodnes žijí potomci českých protestantských uprchlíků.
Také Komenský odmítl přejít ke katolické církvi, a tak se před církví musel skrývat na různých místech v Čechách a na Moravě. Své skrýše nacházel v lesích, jeskyních, zříceninách, ba dokonce se nějakou dobu schovával v dutinách stromů. Jedna pověst vypráví, že se Komenský schovával v dutině stromu zvaného Koráb v Žerotíně blízko Olomouce. Tento strom je dodnes k vidění.
V období, kdy se Komenský skrýval, řádila morová epidemie, během níž Janovi zemřela manželka Magdalena a jeho dva synkové, které ukryl v Přerově. Přestože zůstal bez rodiny a žil jako psanec, na Boha nezanevřel. Svůj úkryt poté nalezl u šlechtice Karla Staršího ze Žerotína v Brandýse nad Orlicí, kde poznal svou druhou ženu Marii Dorotu Cyrillovou.
Do exilu uprchl se svou ženou Marií v roce 1628, a to přes Krkonoše do Polska, kde se usadil v Lešnu. Zde pokračoval v psaní svých děl. Zpočátku psal pouze česky, protože neochvějně věřil, že se jednoho dne vrátí do své milované vlasti. Už v Lešně začal bojovat za reformu školství, a právě v této době projevoval Jan Amos největší zájem o pedagogiku. Byl dokonce obviněn z „kažení mládeže“ a „ze zatemňování křesťanské moudrosti pohanským věděním“ – tento spor ale neměl žádné vážné následky. Později začal psát latinsky a německy velice významná díla, která byla známá po celé Evropě, a Komenský dostával nabídky k vyučování na různých univerzitách.
Nabídky ale odmítal. První velkou nabídku přijal až v letech 1641–1642 od anglického parlamentu. Jezdil na přednášky po Anglii a přednášel dokonce na Královské akademii věd v Londýně. Většinu práce dělal pro anglický parlament. Komenský byl až ohromen, jaké úctě se v Anglii těší jeho jméno. Uvědomil si, že právě touto cestou může rozšířit svůj vliv. Tehdy se Komenský začal více než o reformu školství zajímat o reformu celého světa. Měl velkou idylickou víru o světě bez válek, ponořeného do moudrosti a vědění.
Jan Amos měl pracovní nabídky vskutku z celého světa: ze Švédska, Anglie, Francie, Polska, Maďarska (tehdejší Uhry) nebo Nizozemska (Holandsko). Většinu těchto zemí navštívil, ovšem ta nejzajímavější nabídka přišla v roce 1642 z amerických kolonií, aby se Komenský stal prvním rektorem na Harvardově univerzitě, dnes nejprestižnější univerzitě na světě. Této nabídky ale Komenský nevyužil, poněvadž by musel absolvovat náročnou měsíční plavbu do zámoří. Plavby lodí se bál a ze své plavby, kterou absolvoval při cestě do Anglie, si odnesl strach z cestování po moři až do konce života. Zmínky o těchto obavách Komenského najdeme na řadě míst jeho díla včetně Labyrintu světa a ráje srdce.
V roce 1648 se Jan Amos vrátil zpět do Lešna a stal se zde biskupem. V tomto roce mu zemřela jeho druhá žena, Marie. Komenský byl zdrcen, strávil s Marií v manželství více než dvacet let a měl s ní čtyři děti, Daniela, Zuzanu, Dorotu a Betynku. O rok později se oženil potřetí, tentokrát s Janou Gajusovou, která byla o třicet let mladší.
Další neblahou událostí se pro Jana Amose v roce 1648 stalo uzavření Vestfálského míru, dohody, která ukončila třicetiletou válku. Sice skončil ozbrojený konflikt mezi katolíky a protestanty, ale obyvatelé zemí museli podle této dohody striktně dodržovat náboženství svého panovníka. V té době panovali v Českých zemích katoličtí Habsburkové, což pro nekatolíky znamenalo buď konvertovat ke katolictví nebo se naoko tvářit jako katolík, ale tajně vyznávat svou víru či uprchnout z vlasti. Komenský tedy jako nekatolík ztratil naději na návrat do vlasti. Přesto celý život věřil, že přijde den, kdy se bude moci domů vrátit.
Další tragédii prožil Komenský v roce 1656, kdy přišel o téměř celý svůj majetek i cenné rukopisy při požáru Lešna. Mimo jiné přišel také o svůj Česko-latinský slovník, na kterém pracoval téměř celý život. Komenskému nezbývalo než začít psát svá díla znovu. Na sklonku svého života odjel Jan Amos do Nizozemska (Holandsko) do Amsterdamu, kde strávil posledních 14 let svého života. V tomto období vydal polovinu z celého svého díla. Společníkem v Amsterdamu mu byl malíř Rembrandt van Rijn a lékař Nicolaes Tulp (známý z Rembrandtovy malby Anatomie dr. Tulpa).
Po dlouhodobých zdravotních problémech zemřel 15. listopadu 1670 v Amsterdamu a pohřben byl v kostelíku v holandském Naardenu. Tento kostelík byl ve 30. letech 20. století upraven jako československé státní mauzoleum. Po stranách vchodu do kaple jsou do stěn vsazeny pamětní desky s nápisy, které připomínají návštěvu prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka, podíl tělovýchovné jednoty Sokol na zřízení a údržbě památníku a dalších spolků či jednotlivců. Dodnes je kaple přístupná v rámci Muzea J. A. Komenského, které vedou Nizozemci. Sezónní výstavy zde pořádá Muzeum J. A. Komenského z Uherského Brodu (jedno z možných míst, kde se Komenský narodil). Každoroční pietní akt u hrobu Komenského pořádají velvyslanci České a Slovenské republiky v Nizozemsku za účasti různých spolků.
Silueta města Naarden, místa posledního odpočinku Jana Amose, je vyobrazena na české bankovce v hodnotě 200 Kč s motivem J. A. Komenského.
Komenského život byl naplněn celou řadou osobních tragédií. Přesto pokračoval v práci na svém rozsáhlém díle. Svůj truchlivý osud kompenzoval usilovnou prací, jejíž výsledky vidíme dodnes. Je vzorem silné osobnosti, která neklesá poražena při neúspěchu. I po dalším sražení na kolena byl schopen najít novou sílu, a přestože i on podléhal chmurám, dokázal opakovaně nalézt nové cíle a novou sílu.
Komenského zásluhy na poli pedagogické teorie jsou nezpochybnitelné. Jeho myšlenky o tom, jak vést žáky ve škole, jsou v mnohém dodnes nepřekonané a většina postupů moderních a alternativních škol by se našla v Komenského pedagogických spisech i přesto, že vznikly o několik století dříve. Samotný Komenský však považoval svou práci na pedagogickém poli za nutné zlo. Ovšem mecenáši, kteří jeho práci financovali, stáli především o tuto složku Komenského práce. Dříve i dnes byl Komenský uznáván za své pedagogické vize i obecné názory, které sepsal v mnoha světově významných dílech.
Jan Amos Komenský byl velký člověk, ať už svými názory, tak svými činy. Významně ovlivnil školství a přispěl k myšlenkovému pokroku celé Evropy. Svým myšlením ovlivnil, a ještě ovlivní, mnoho generací myslitelů i obyčejných studentů a žáků. Právem se mu říká Učitel národů a nám nezbývá než vzdát Komenskému velký dík a jednat s jeho odkazem s úctou. Text Bohdana Pěva Šolcová, foto internet
