Jednou z tradic v naší rodině je pečení vánočního cukroví. Přestože si mnozí dnes v nedostatku času a vůle dávají cukroví a koláče upéct na objednávku, my jsme ještě pořád věrní staré tradici. Pokaždé najdeme tolik času, abychom si několik druhu cukroví napekly sami, také proto, že mám dvě dospělé dcery.
Obě rády cukroví pečou. Pekla jsem ho s nimi o Vánocích a Velikonocích když ještě byly zcela malé. Je to příležitost, kdy se sejdeme u stolu a společně něco vytvoříme. Povídám jim při tom, jak jsem jako malá s maminkou pekla cukroví a mnohé z nich pečeme podle starých receptů i dnes. Obdivují můj starý ohmataný a ušmudlaný sešit s recepty a považují jej v dnešní internetové době za blbost. Já ale na něj nedám! Jsou v něm všechny vzácné staré recepty, podle kterých vařím, a je do něho vložena spousta času a dobré vůle. Při té příležitosti si sama zavzpomínám na Vánoce mého dětství a mládí, staré časy na vesnici, na prarodiče a rodiče. Staré zvyky právě k tomu také slouží, aby nás vracely do krásných minulých dob.
Nejsilnější vliv na nás má a nejvíce nás u srdce hřeje právě vánoční období se svými svátečními chvilkami. Od začátku adventu si dům zdobíme a chystáme na nadcházející svátky, vytvoříme si adventní věneček a jiné ozdoby a v týdnu před Vánocemi pečeme cukroví. Naším zvykem je, že se k Vánocům peče drobné starodávné cukroví, které pak vydrží až do novoročních svátků. Na vánočním stole se tak octnou oříšky, linecká srdíčka, broskvičky, pařížské rohlíčky, košíčky a podobné cukroví, které mi připomíná Vánoce z dětství. Nezbytnými jsou perníky, které pečeme nejdříve, poněvadž nejdéle vydrží, a čím déle stojí, jsou měkčí a chutnější. Mezi prvními provoní dům vůní vánočního koření, skořice a vanilky. Když byla děvčata menší, dělaly jsme i perníkové chaloupky, které jim přinášely nesmírnou radost. K Novému roku si mezi svátky upečeme ještě nějaký krémový zákusek a svátky mohou pokračovat. Stejně tak jsme to dělali doma, když jsem byla malá.
V této sváteční době, zvlášť letos, kdy budeme uzavřeni ve svých domovech a budeme mít času přebytek, doporučuji všem, aby se jim ve vzpomínkách vybavily staré tradice, které v rodinách dodržovali za mlada a vštípili je svým potomkům. Vytvoříte jim tak krásné vzpomínky na dětství a přenesete na další pokolení staré, možná už zapomenuté zvyky a s ním chvíle, které i jim i vám způsobí radost.
Text a foto J. Horká

Pečení peciválků
Jedním z nevšedních zvyků, který se v naší rodině udržuje ještě od babiček, je pečení peciválků na Štědrý den. Tento den byl u nás odvždy sváteční. Cukroví už bývalo napečené, ale nám ho maminka na Štědrý den nedovolila jíst, poněvadž se postilo. K obědu jsme měli rybí polévku a smaženého kapra a po obědě jsem se nemohla dočkat, kdy se bude zdobit vánoční stromeček. Abychom si i při půstu osladili odpoledne, matka nám každý rok napekla peciválky, malé buchtičky z kynutého těsta, které po upečení vložila do mísy a zalila svařenou polevou z medu a vody. Ty sladké měkoučké špalíčky jsme pak zobali celé odpoledne i v předvečer při zdobení stromečku. Tento zvyk se u nás stal nezbytnou částí vánoční tradice a peciválky si děláme doma na štědrý den dodnes. Jsem ráda, když vidím, že se na ně děvčata těší, a vím, že si ten krásný zvyk odnesou i do svých rodin a naše starodávná tradice bude pokračovat i až my tu už nebudeme.