Jasna nám vysvětlila: „Byl to šestý chorvatský festival tradičních sýrů – SirCroFest, dostali jsme se tam poprvé, a to díky jedné naší zákaznici ze Záhřebu, která tam v prosinci 2020 nechala naše výrobky zhodnotit. Výsledkem jsou dvě zlaté a jedna stříbrná medaile. Jsme moc rádi. Alespoň vidíme, že to, co děláme, děláme správně a že je to hodnotné. Nemáme ale v plánu se stejně jako doposud účastnit dalších soutěží nebo festivalů. Neradi jsme totiž v centru pozornosti. Nemáme na to ani čas,“ prohlásila paní Jasna (53), dcera nejznámější a vůbec první sýrařské rodiny na daruvarský trhu.
Jasna jezdí na daruvarský trh už více než dvacet let, a to dvakrát týdně ve středu a v sobotu. Už pět let prodává sama. O kvalitě výrobků z jejich hospodářství svědčí fronty, v nichž lidé stojí a trpělivě čekají až na ně přijde řada a budou si moci vybrat z nabídky domácích mléčných výrobků – tvarohu, smetany a různých druhů sýrů, mezi nimi i vynikající škripavac. K prodejnímu místu paní Jasny kupci proudí jeden za druhým a její výrobky chválí. „Domácí je domácí,“ zdůraznila jedna paní a dodala, že ačkoliv na daruvarský tržnici mají i další tři sýraře, výrobky od Horvatů má nejraději. To potvrdili i další kupci.
ZAČÁTKY PŘED VÍCE NEŽ PŮL STOLETÍM
S mlékařstvím před 55 lety začali Jasnini rodiče Adéla, roz. Fialová, a Jaroslav Horvat, oba z Holubňáku. „Tenkrát měli deset dojnic. Vždycky dbali o to, aby ve chlévě měli co nejlepší kusy, které dávají nejlepší mléko. Snad proto jsme nikdy neměli problémy tvaroh a smetanu a později i vařené sýry prodat. Jedině z kvalitního mléka se dá totiž udělat kvalitní výrobek. Tatínek vždy dbal o to, aby naše krávy byly co nejlepší, přesto se nikdy nechtěl zúčastnit žádných výstav dobytka. Maminka začala na trh jezdit jako šestnáctiletá. Teď už ale nejezdí. Naposledy tu se mnou a s tatínkem byla před pěti lety,“ uvádí paní Jasna. V době, když začínala, poslala jí tam její panímáma Amálka Horvatová. Jasnini rodiče převzali mlékařskou farmu od rodičů Jasnina otce. „V té době se domácí výrobky – tvaroh, smetana a máslo nemohly koupit v obchodě, ale pouze na trhu, proto moje maminka před 40 lety jezdila i do Záhřebu,“ vysvětluje paní Jasna.
ZÁJEMCI SI VÝROBKY ZAMLOUVAJÍ DOPŘEDU
V současnosti mají na hospodářství 19 dojnic s denní produkcí 200 až 300 litrů mléka první jakostní třídy. „Vše zpracujeme doma. Pomáhají i rodiče, kteří jsou už sice v letech, ale ještě pořád udělají pořádný kus práce. 73letá maminka stále ještě kontroluje, zdali je tvaroh správné kvality a zdali sýr správně chutná. Tatínek (77) má na starosti dojení a krmení. Na obdělávání 18 hektarů máme tři vlastní traktory a stroje.“
Zajímalo nás, jak vlastně vypadá výrobna sýrů: „To jsou vlastně dvě místnosti, které odpovídají všem hygienickým předpisům. Kromě nás v ní pracuje i naše zaměstnankyně Martina Cajsperková. Během týdne připravíme pro daruvarský trh smetanu, tvaroh, mléko, ale i vařené sýry, ty děláme už dvacet let. Je toho plné kombi vozidlo. Největší zájem je o tvaroh, smetanu a kulaté vařené sýry. Většinou se vše prodá a zájemci si zboží zamlouvají i na příští tržní den, takže s odbytem nemáme problém,“ informovala nás paní Jasna. „Klesající výkupní cena mléka se nás přímo netýká, protože mléko neprodáváme žádné mlékárně, ale přesto je to smutné. My jsme ceny našich výrobků neměnili už deset let! Výkupní cena mléka se pohybuje kolem 2 kun za litr, a to je opravdu málo. Myslím si, že to pro ty, kteří chovají dojnice, není nijak povzbuzující. Ale co mají dělat, když už mají chlévy a vybavení na dojení a krmení!“
Paní Jasna chtěla být učitelkou. Kvůli snu učit děti se po české základní škole v Daruvaru vydala na studium na pedagogickou střední školu v Subotici ve Vojvodině, kde pak žila deset let s manželem Zoranem a synem Vedranem, měli tam obchod s potravinami. Po rozvodu se se synem vrátila zpět do Holubňáku, pomáhala rodičům v chovu dojnic a mlékařství a před 20 lety převzala celé hospodářství.
JEDNOTA CESTUJE ZA BRATREM DO ČESKA
Rodina Horvatova má těsné spojení s Českou republikou. Před 35 lety se tam totiž usadil Jasnin bratr Zlatko (56), který si se svou manželkou Ivonou otevřel veterinární ordinaci ve vsi Babice u Uherského Hradiště. „Mají dvě dcery, Verunku a Barboru a dvě vnoučata, šestiletého Ondru a dvouletého Filipa, z nichž mají velkou radost, stejně jako my z našich děvčátek. Do Holubňáku jezdili třikrát nebo čtyřikrát za rok, ale teď v koronavirovém období nemohou. Už 30 let posíláme bratrovi do Česka Jednotu, přečte ji od A do Z – je to takové pojítko s jeho mateřskou zemí. Teď má domovy dva – Česko a Chorvatsko,“ řekla Jasna.
Tuto pracovitou českou krajanku mají lidé rádi nejen proto, že jim nabízí kvalitní mléčné výrobky, ale i proto, že je k nim vlídná a srdečná. I to totiž v životě hraje důležitou roli. Přežít v tomto koronavirovém období pro ni není nic jednoduchého, ale o svou budoucnost se nemusí bát. Kvalitní mléčné výrobky z Holubňáku si totiž vždy najdou cestu ke svým kupcům. Text A. Raisová, foto rodinný archiv
NEJVĚTŠÍ RADOSTÍ VNUČKY A ZPĚV – „Největší radost mám nejen ze syna Vedrana (31), ale i z jeho jedenáctiměsíčních dvojčat Lary a Leny, která má s manželkou Monikou, roz. Růžičkovou, Moničini rodiče jsou také z Holubňáku. Monika je učitelkou v daruvarské české škole, nyní na mateřské dovolené. Vedrana s rodinou navštěvuji často. Na vnučky si čas vždycky udělám. Jsou to moje princezny. Ony určitě budou umět česky, protože na ně tak mluví nejen jejich rodiče, ale i my všichni. Vnučky zapíšeme do české školky. Syn s rodinou žije v Daruvaru, pracuje v autoškole Park jako instruktor. Stará se o hospodářství s ovcemi, které zůstalo po smrti mého 95letého dědy z maminčiny strany Tondy Fialy.
Kromě dětí mám velice ráda zpěv. V České besedě Holubňák jsem aktivní už patnáct let v pěvecké skupině. Při písničce si odpočinu, přijdu na jiné myšlenky, je to pro mě relaxace. Ráda se účastním i krajanských setkání,“ doplnila paní Jasna.
