Nová Ves je rodný kraj většiny členů a nostalgie táhne. Někteří tu vyrostli a někteří jako děti pravidelně navštěvovali babičku a dědu.
Louka kolem Osovice byla kdysi pro mládež promenádou a pro děti hřištěm, a sám potok byl koupaliště. Dospělí měli Dům a mládež a děti Osovicu. Tu se scházeli, hráli, koupali dovolilo-li to počasí, a možná tu zažili i první lásku, ale to jsem se nedozvěděla, každý si to nechal pro sebe.
Výlet se konal 21. května, byl krásný den, mohli jsme si obléknout naše členská trička s krátkými rukávy, ale horko nebylo. Počasí výborné na piknik, ale nevýhoda spočívala v tom, že dva týdny předtím pršelo a louka, i když posekaná, byla moc vlhká. A tak se piknik konal v novoveském Českém domě. Domácí nás krásně uvítali a přidali se k nám.
Přijet do svého rodiště a nenavštívit hřbitov, to není možné. Mnozí už žádnou rodinu v Nové Vsi nemají, ale nebožtíky na hřbitově ano. Proto jsme nejdřív odešli na hřbitov, potom k rodině, kdo ji tu ještě měl, a nakonec svačina a zábava v Domě. Že jsou hroby a hřbitovy to poslední, co láká do rodného kraje, mohli jsme se přesvědčit cestou, když jsme projížděli chorvatskými vesnicemi. Je to v Republice Srbské, mnozí Chorvaté se nevrátili do svého rodiště a pozemek buď prodali, anebo se o něj nestarají. Někdejší dvůr se proměnil v les a mezi stromy vyčnívají rozvaliny budov. Ale hřbitov je upraven. Ohrada a katolická kaplička jsou obnoveny a hroby upravené. Domov zmizel nebo je zanedbaný, ale ne i hroby předků.
Republika Srbská dala najevo, že se stará o menšiny na svém území upravením sakrálních objektů s dvojjazyčnými tabulemi. Tak jsou v Nové Vsi dvě dvojjazyčné tabule: na vstupu do vesnice a tabule před kapličkou. Text v srbském jazyce napsaný cyrilicí zní: Češka crkva Male Gospe, a český text Český kostel Nanebevzetí Panny Marie. Sakrálně to není správné, protože je to kostel Narození Panny Marie, ale v češtině je to napsané správně.
Novoveský Český dům jsem několikrát navštívila, pokaždé o pouti – kirvaj na Gospojinu (Narození Panny Marie), když je sál Domu přeplněný a já potkávala hodně známých, kterým jsem se musela věnovat. Ale teď byl Dům poloprázdný a já se mohla důkladně věnovat obrazům a freskám po stěnách. Tři zvětšené fotografie upoutají pozornost. Dvě fotografie pocházejí z 30. let minulého století. Je na ní hodně obyvatel a hodně dětí, ale nikdo už přesně neví, zda to bylo při stavbě Českého domu nebo při stavbě kapličky.
Třetí fotografie je pořízená při stěhování Čechů z Nové Vsi do Maćina Brda v obci Prnjavor. Obyvatelé obou osad jak z Nové Vsi, tak z Maćina Brda přišli do Bosny z Volyně v Ukrajině. Nepřijeli v jednom dnu, jak se to obyčejně myslí. Bylo to v roce 1894, ale v několika turnusech. Prvním přistěhovalcům rakousko-uherská Vláda dala pozemek v obci Srbac. Pozemek byl vlastně les, tak ho přistěhovalci museli nejdříve vymýtit, nebo jak domácí říkají vykorčovat. Zajímavé je vyprávění, jak se po korčování nejdřív vystavěl chlívek pro dobytek a vedle něj jedna sednička pro lidí, a potom se teprve stavěla kuća pro lidi. Dobytek byl velmi vzácný! Další přistěhovalci se v Nové Vsi nezdrželi, shromáždili se tu a potom cestovali dál do Maćina Brda. Byl to rok 1895, a to už se tu našel fotograf, který událost zvěčnil. Zvětšená fotografie technicky není nejlepší, ale domácí jsou hrdí a vděční, že je vůbec nějaká fotografie z té doby zachovaná.
Nejzajímavější jsou fresky. Je jich pět a namalované jsou po roce 2000, když byl Dům renovován. Namaloval je místní malíř Radovan Malešević. První, co návštěvníka upoutá, když vstoupí do sálu, je erb České besedy Nová Ves. Jsou tu ještě freska kapličky a freska Českého domu. Na jevišti dominuje freska mladého páru v lidovém kroji. Je to kroj, ve kterém Novoveští vystoupili na Dožínkách ve Velkých Zdencích v roce 1979. A u výčepu je znak daruvarského pivovaru, na kterém není možné nevšimnout si textu Staročeško pivo. Pomahá tato freska, aby pivo lépe klouzalo krkem?
Náš výlet využili nejen domácí, aby se s námi sešli, ale přidali se k nám také náhodní víkendoví návštěvníci z Banja Luky, Sarajeva a Zenice. Ale Jeník Kratochvíl ze Srbce tu nebyl náhodou. Dozvěděl se o našem výletě a přivezl dvacítku láhví piva z Čech. Pivo Krušovice královské světlé je možno koupit také v Bosně.
Novovesská Beseda vlastní Český dům. Pravda, má starosti kolem jeho udržování, ale proto nemusí platit nájemné jako naše Beseda. Pronajímání Domu také přinese nějaký výdělek, jinak by nezbylo peněz na roční oslavu. Pronajímá se na křtiny, menší svatby, pravoslavné svátky, ale nejčastěji to je karminy – pohřební hostina pro nebožtíka. Že jsou pohřby nejčastější setkání lidí, je asi jev všude ve vesnicích.
Může se setkání Čechů obejít bez písniček a tanců, zvlášť když na návštěvu přijde také vesnický harmonikář se svou harmonikou? Text Andělka Vavroušová, foto Beseda