Zájezd jsme využili i k seznámení s některými pamětihodnostmi České republiky.
Naše divadelní cesta vlastně začala nedivadelně, ale zato patřičně vlastenecky. Před polednem ve čtvrtek 23. října jsme přijeli do Prahy téměř až k samotným Hradčanům a vydali se pěšky od katedrály svatého Víta pověstnou Královskou cestou. Jen na chvíli jsme odbočili ke starým zámeckým schodům a Jižní zámeckou zahradou se vrátili zpět na Hradčanské nádvoří. Odtud jsme pokračovali Nerudovou ulicí k chrámu sv. Mikuláše, přes Karlův most k staroměstskému orloji a přes Václavské náměstí k Hlavnímu nádraží, kde na nás čekal autobus. Byl to pro všechny krásný zážitek, zvlášť pro ty, kteří v Praze byli poprvé. Unavené, ale dobře naladěné nás v Libici přivítali členové Divadelního spolku Vojan a nabídli nám chutnou večeři. Jak po tom všem chutnal půllitr chlazeného piva v jejich klubovně, která se nachází pod jevištěm libického kulturního domu! A jak dobře se potom spalo v hotelu U Jezera ve Velkém Oseku!
Ani se nám ráno nechtělo vstávat. Ale měli jsme domluvenou návštěvu sklárny Crystal Bohemia v Poděbradech. Nejdřív jsme se prošli lázeňskou kolonádou, oděnou do podzimního roucha, obdivovali stromořadí, květiny a sochy, a samozřejmě krásné květinové hodiny na konci parku. A pak jsme se zájmem poslouchali výklad průvodce, který nás seznámil s procesem výroby velmi ceněného českého křišťálu, který se – broušený nebo litý, ale vždy kvalitní a plný lesku – vyváží do celého světa. Zvlášť si ho prý váží ve světě arabském.
Večer 24. října jsme měli první vystoupení. V Klicperově domě v Chlumci nad Cidlinou už na nás čekali členové Divadelního spolku Klicpera a oficiálně nás přivítali chlumecký starosta Vladan Kárník, ředitelka Klicperova domu Veronika Vejrová a režisér Jaroslav Málek. O čem jiném by se mluvilo při návštěvě divadelníků z Chorvatska, kteří hrají česky, než o vlasteneckém cítění a o tom, co vede k tomu, že i šestá generace, naše děti, v Chorvatsku mluví česky. Ne, není to samo sebou, je to díky velkému úsilí, ke kterému my přispíváme divadlem.
Naše představení, podporované publikem od prvního okamžiku, dopadlo na výbornou (má funkce „text sleduje“ byla zbytečná). Možná k tomu přispěly i velice dobře informované moderátorky, které plnému sálu di váků (prý skoro dvě stovky) představily českou menšinu v Chorvatsku, a slova, kterými význam a postavení českého divadelnictví vyzdvihla režisérka Míra Valentová. Večer končil přátelským pobavením chlumeckých a daruvarských herců a také písničkou při kytaře.
Nový den přinesl nové dobrodružství: jelo se na zámek Kačina pár kilometrů za Kolínem. Ten nám svou neobvyklostí vyrazil dech. Rozsáhlá empírová budova ve tvaru podkovy z počátku 19. století patří dnes i s obrovským parkem Národnímu zemědělskému muzeu. S paní průvodkyní jsme si nejdřív prohlédli komnaty šlechtického rodu Chotků a poté jsme se vydali do sklepních místností, kde to vonělo bylinkovými čaji, protože zrovna probíhala akce Zámecké čajování, a mezi muzejními exponáty jsme si prohlíželi nabídku českých řemeslných výrobců – svíčky, šperky, různě zpracované ovoce a podobně.
Nebyl však čas dlouho se zdržovat. Čekalo nás druhé vystoupení, tentokrát v Libici nad Cidlinou. A na tom nám záleželo ze všeho nejvíc, protože manželé Helena a Jaroslav Vondruškovi se svým souborem Vojan jsou nejen našimi přáteli, ale i naším vzorem. Po dlouhotrvajícím potlesku jsme potom v útulné klubovně rozebírali zážitky z představení. Jaroslav Vondruška náš potěšil kladným hodnocením. Pochválil zejména režii, u které vyzdvihl přípravu a realizaci celé řady tzv. fórů, které představení oživují. Zavzpomínali jsme také na dřívější setkávání a plánovali setkání nové, které se uskuteční už v polovině listopadu v Daruvaru. A spokojení jsme se vydali na noční cestu domů. Text Libuše Stráníková, foto ls, skupina a Milan Čejka
PŘÁTELSTVÍ NA RELACI DARUVAR – LIBICE NAD CIDLINOU – Tři desetiletí trvá přátelství a spolupráce daruvarských divadelníků ze skupiny Sebranka ČB1 a Divadelního spolku Vojan z Libice nad Cidlinou, které spojila osobnost režiséra Vladimíra Dědka. Libičtí navštívili Daruvar poprvé v roce 1996 a Daruvarští hráli v Libici nad Cidlinou v roce 1997, kdy hrou Naši furianti oslavili 100. výročí českého divadla v Daruvaru. To je jen začátek společné historie, protože jednou navázané přátelství pokračovalo dále, vzájemné návštěvy se uskutečňovaly každé tři či čtyři roky. Nyní to bylo naše šesté hostování na Libickém divadelním podzimu v Libici nad Cidlinou a druhé na divadelní přehlídce Klicperův Chlumec v Chlumci nad Cidlinou, kde jsme v roce 2021 získali hlavní cenu Antonína Lauterbacha a 3. místo podle hodnocení publika.
FOTO na portálu jednota.com.hr
GLUMCI IZ DARUVARA U ČEŠKOJ – Na poziv svojih dugogodišnjih prijatelja iz Kazališnog društva Vojan iz mjesta Libice nad Cidlinou kazališna grupa Sebranka Češke besede Daruvar od 23. do 26. listopada gostovala je u Češkoj. Tijekom boravka skupina je sa svojom predstavom Klika (Kurbla) dva puta iznimno uspješno nastupila – na 78. izdanju kazališne smotre Klicperův Chlumec u mjestu Chlumec nad Cidlinou te na 24. izdanju smotre Libicka kazališna jesen u mjestu Libice nad Cidlinom. Višednevni boravak u Češkoj iskoristili su i za razgledanje glavnog grada Praga, posjet staklani Crystal Bohemia u mjestu Poděbrady te razgledanje dvorca Kačina nedaleko grada Kolína.
