Jelikož se tato školka právě rozrůstá a otvíráním nově přistavené části představuje nové roucho, je na místě poohlédnutí do minulosti a vidění budoucnosti poprosit osobu, která stála u kolébky velkých projektů přístavby a za dobu jejíhož působení ve školce vyrostlo mnoho generací dětí, ale i samotná škola.
Zdenka Kutilová se narodila v roce 1960 v Končenicích v rodině Růžičkově. V Končenicích chodila na základní školu a poté absolvovala dva roky na českém oddělení daruvarského gymnázia. Její generaci následně zasáhla tzv. Šuvarova reforma, což pro ni znamenalo pokračování v pedagogickém usměrnění. Se vzděláváním poté pokračovala v Banja Luce. Pokud by vás zajímalo, proč právě tam, existuje o tom zajímavá historka. Paní Zdenka totiž v té době tančila v Besedě Končenice a v žádném případě si nechtěla nechat ujít vystoupení na setkání tanečních souborů v Dětvě na Slovensku. Než se ale z vystoupení vrátila, zápisy na fakulty v Záhřebu bohužel skončily. Podle jejích slov jí to moc nevadilo a po dvou letech kvalitního vzdělání se stala vychovatelkou.
Její první pracovní místo bylo v chorvatské školce v Daruvaru, kde pracovala šest měsíců. V roce 1983 získala práci v České mateřské škole Ferdy Mravence v Daruvaru, kde se otevírala čtvrtá skupina (v zájmu srovnání uvedeme, že po nové přístavbě má školka nyní devět skupin). Od té doby ve školce paní Zdenka nepřetržitě pracovala jako vychovatelka až do roku 2009, kdy se stala její ředitelkou. V čele školky zůstala až do roku 2024, kdy odešla do důchodu.
Zatímco stát se vychovatelkou bylo její dlouhodobé přání, na post ředitelky kandidovala, protože věřila, že v sobě má vůdčí a organizační schopnosti. Narozdíl od role vychovatelky, v níž většinou jednala pouze s rodiči, dětmi a kolektivem, vyžadovala funkce ředitelky také budování kvalitních vztahů a spolupráce se zřizovateli školky – městem Daruvarem, a samozřejmě také se Svazem Čechů v RCH, úřadem poslance, Ministerstvem vědy, vzdělávání a mládeže a jinými ministerstvy, souvisejícími vychovatelskými a vzdělávacími institucemi a podobně. Samotný začátek jejího ředitelského mandátu byl velmi náročný, poněvadž musela částečně vykonávat funkci tajemníka a často také úkoly, které v současné době zajišťují odborníci (psycholog, pedagog nebo logoped), kteří v té době ve školce nebyli. Kromě uvedených povinností také občas ve skupinách zastupovala ostatní vychovatelky, čímž získávala důležité informace o fungování kolektivu, přínosné pro zlepšování pracovních podmínek. Jelikož jí to její zdravotní stav dovoloval, během celého svého ředitelského mandátu se vždy ráda zdržovala mezi dětmi, ve své milované roli vychovatelky. Zásadou její práce, jak s dětmi, tak později v roli ředitelky, bylo heslo: „Chovej se k jinému tak, jak by sis přál, aby se on choval k tobě.“ Zastávala názor, že ředitel školky má být pouze primus inter pares, čili první mezi rovnými. „Pokud by se mě někdo měl bát, tak radši půjdu na pole strašit vrány,“ říkávala s nadsázkou zaměstnancům.
Navždy zůstane zapsáno, že právě během jejího patnáctiletého mandátu prošla školní budova podstatnými změnami a úpravami a zároveň se také rozrostla o dvě nově přistavené části. Hned na začátku jejího mandátu v roce 2009 podal školce pomocnou ruku Československý ústav zahraniční Praha, jenž přispěl prostředky pro vybavení školního hřiště, šaten, chodeb a skupin nábytkem i technickými a didaktickými pomůckami (jednalo se o pomoc v hodnotě více než 300 000 korun, tj. zhruba 12 000 eur). V uvedeném období měla školka šest výchovných skupin. V roce 2017 byla zahájena přístavba školy a školky, a přestože to znamenalo další náročné období, hlavní část průběhu tohoto projektu, která spočívala především v jednání s vykonavateli prací, odvedla Česká základní škola Jana Amose Komenského. Narůstající zájem rodičů o zápis do školky jednoduše vedl k rozhodnutí, že jsou třeba další prostory, a tak se začalo jednat o dalším rozšiřování. Především díky úsilí poslance Vladimíra Bílka a jeho zprostředkování u Úřadu pro lidská práva a práva národnostních menšin a přes Národní program obnovy a odolnosti, a také díky zřizovateli školky – městu Daruvaru – byl vypracován projekt a v roce 2024 se začalo s přístavbou, jež se letos podařilo dokončit. Značnou pomoc ve prospěch tohoto hodnotného projektu různými způsoby poskytly Svaz Čechů v RCH, Česká základní škola J. A. Komenského, Česká beseda Daruvar a farnost Nejsvatější Trojice. Přestože stála u kolébky tohoto projektu Zdenka Kutilová, jeho dokončení se jako ředitelka nedočkala. Ze zdravotních důvodů odstoupila z funkce na začátku stavebních prací, ale, jak sama uvedla, přenechala vedení školky ve svědomitých a schopných rukou současné ředitelky Željky Zadrové.
Kromě uvedených projektů bylo pro ředitelku Z. Kutilovou velkou ctí také zastupování školky na různých odborných poradách a seminářích po celém Chorvatsku. O to ji žádala především Agentura pro výchovu a vzdělávání, která byla činností a výsledky malé menšinové instituce přímo nadšená a přála si ji využít jako příklad pro jiné mateřské školy. Významná byla také účast v prvním školním programu Erasmus+ s názvem Ukaž mi svoje město, jehož účastníky byly kromě školky Ferdy Mravence také mateřské školy z měst Kalisz v Polsku, Martin na Slovensku a Jičín v České republice. Tak se zprávy o působení a způsobech výchovy daruvarské školky dostaly až do zahraničí.
„Největší ctí v mé vychovatelské kariéře přesto bylo, když mi někdo z dětí, které jsem kdysi jako vychovatelka hlídala, přivedl na zápis do školky své vlastní dítě. Skutečnost, že nám svěřují své děti, je krásným důkazem kvality naší práce a toho, že jsme jim vštípili pevné základy,“ uvedla Z. Kutilová o nejmilejších okamžicích v kariéře. Velice dojemné pro ni vždy bylo také loučení s předškoláky. Prozradila, že si pamatuje stovky a stovky dětí a že by u většiny z nich dokázala říct několik vět o jejich pobytu ve školce. Zajímavý pro ni byl také pocit, že se z dětí, které kdysi hlídala, po určité době stali lidé v důležitých funkcích v menšinových institucích, s nimiž takřka každodenně spolupracovala, což je jedna ze zvláštností krajanské komunity v Chorvatsku.
Výsledky její čtyřiačtyřicetileté úspěšně práce nezůstaly bez povšimnutí. Město Daruvar Zdenku Kutilovou letos v květnu vyznamenalo cenou města za aktivní práci v oblasti vzdělávání dětí předškolního věku, kulturního a společenského života a uchovávání tradic a kultury české menšiny na území města Daruvaru. Další ocenění přišlo ze zahraničí. Československý ústav zahraniční Praha ji odměnil cenou Stříbrného lva za výjimečnou spolupráci. Toto ocenění jí osobně předala předsedkyně ČSÚZ Hana Hlaváčková.
Na otázku, co si ještě během své pracovní kariéry přála udělat nebo co zůstalo jenom nesplněným přáním, nám paní Zdenka s troškou smutku v hlase odpověděla: „Věnovala bych více času svým vlastním dětem.“ Právě proto jsme závěr rozhovoru ponechali rodině a volnému času. Již téměř čtyřiačtyřicet let je paní Zdenkaprovdaná za Mladena Kutila, s nímž vychovala syna Tomislava a dceru Hanu. Jsou také hrdými prarodiči čtyř vnuček, desetileté Emy, sedmileté Any, čtyřleté Uny a v letošním roce narozené Antey. Poněvadž obě jejich děti s rodinami žijí v Záhřebu, jsou právě chvíle v dětské společnosti během víkendových a prázdninových návštěv pro paní Zdenku nejkouzelnějšími okamžiky. Důchod také znamená více času na domácnost a zahrádku, který paní Zdenka s manželem v souladu se svým příjmením skvěle využívají, a jsou tak opravdovými kutily. Zdenka Kutilová se také v minulém roce zapojila do činnosti divadelní skupiny ČB2 a účinkovala v úspěšném představení O Ferdovi pro mladé a staré. Její velkou zálibou je také zpěv a vážně uvažuje o tom, že by se přidala do některé z krajanských pěveckých skupin. Jelikož celý život věnovala působení v menšinových kruzích a radovala se z každého krajanského úspěchu, popřála na závěr také skvělou a perspektivní budoucnost celé krajanské komunitě. A v první řadě hodně zdraví a spokojenosti, jak sobě a své rodině, tak svým (bývalým) kolegyním a vůbec každému. Text Alen Janota, foto Jednota a osobní archiv

RAZGOVOR SA ZDENKOM KUTIL – Jedna od zaslužnih za uspješnu realizaciju dogradnje Češkog dječjeg vrtića Ferde Mravenca u Daruvaru je svakako i bivša ravnateljica vrtića Zdenka Kutil. S njom smo porazgovarali o privatnom i poslovnom životu te doznali zanimljivosti o njezinom obrazovanju, usporedbi između odgajateljske i ravnateljske funkcije, najdražim trenucima tijekom poslovne karijere, ali i o obitelji te o tome kako provodi dane u mirovini. Upravo tijekom njezinog petnaestogodišnjeg ravnateljskog mandata vrtić je prošao kroz mnoge promjene te je dodatno proširen. Njezina uspješna karijera u predškolskom odgoju vrednovana je i dvjema ljetošnjim nagradama – priznanjem grada Daruvara i odlikovanjem Srebrni lav iz Instituta za iseljeništvo u Pragu.