Pučišća nemůžete přehlédnout, pokud jedete automobilem jadranskou magistrálou nebo se kolem Brače plavíte lodí. Upozorní vás na ně velké pusté bílé plochy kamenolomů. Tam se od nepaměti těží kvalitní vápenec, od dob císaře Diokleciána až do doby, kdy bloky, údajně zakoupené jistým maďarským obchodníkem, odputovaly lodí až do Ameriky a byly použity při stavbě Bílého domu (the White House) ve Washingtonu.
Automobilem se do města Pučišća jen tak snadno nedostanete. V Pražnici musíte odbočit z hlavní ostrovní dopravní tepny na vedlejší silnici, která vás po deseti kilometrech přivede k malebnému městečku, rozloženému na konci dlouhé zátoky. Z příjezdového kopečku vidíte všechno jako na dlani, uprostřed turistické a obchodní středisko, vpravo barokní zvonici farního kostela, naproti přes zátoku nevelkou budovu kamenické školy (Klesarska škola).
Za mírné vstupné si školu můžete prohlédnout během celého roku, což činí zhruba deset tisíc turistů a účastníků školních výprav. Pokud se tam jako my octnete v Den otevřených dveří školy, dostane se vám i výklad od žáků různých ročníků. Prvňáci vám předvedou to, čemu se učí nejdříve – z kusu kamene vytesat hezky opracovaný čtverec. Pak už každý z žáků pokračuje individuálním tempem. K jemnému vyrytí reliéfu na povrchu kamenné destičky někdo dospěje už v prvním ročníku (na obrázku nahoře vpravo), jiný teprve v  ročníku druhém. Pak na řadu přicházejí různé zakroucené tvary, které je třeba z kamene vykouzlit. Úplně nakonec – a k tomu se ani všichni žáci nedopracují – přicházejí na řadu složité věci. Například je to tesání replik různých kapitelů – okrasných hlavic sloupů, rozet, soch z modelů, které sochaři vytvoří v menším měřítku. Slouží při tom modely s různými složitými měřidly (na obrázku úplně vpravo dole).
Škola samozřejmě není obchod a tak vše, co zde mistři-učitelé a žáci vytvoří, jsou sponzorské dary pro nejrůznější instituce a organizace. Ale, jak naši průvodci tipovali, u soukromníků by tak velká fontána, jakou vidíte na našem obrázku, stála asi 10 tisíc eur.
Jak říkají dějiny školy, už v roce 1906 se v obci Pučišća konaly první kursy se závěrečnou zkouškou pro budoucí kameníky. Začátkem roku 1909 zde byla c. a k. ministerstvem založena veřejná řemeslnická škola pod vedením Emila Rumla, kameníka z Čech. Po druhé světové válce se kamenictví stává hlavním hospodářským odvětvím Brače, a tak už v roce 1946 byla obnovena i kamenická škola, jako tříletá večerní. V roce 1956 se stává řádnou školou a její součástí je i internát, který působí dodnes. V osmdesátých letech takzvaného usměrněného vzdělání se slučuje se stavební školou ve Splitu a poprvé se do ní zapisují i děvčata. Dnes je to samostatná střední Klesarska škola (kamenická škola), která má tři obory – kameník, horník povrchových dolů a kamenický technik.
Školu v těchto dnech snadno poznáte i podle jeřábu, který pomalu ukusuje svah hned vedle staré budovy, kde vznikne její nová část. Ačkoliv se škola pyšní svým specifikem – takzvaným římským způsobem opracování kamene, prováděným ručně vykovaným nářadím – v nových dílnách se žáci budou učit i opracování kamene nejnovějšími stroji, napojenými on-line na technické nákresy. Kapacita školy je sto žáků, polovina z nich je z celého Chorvatska i odjinud – nejvíce ze sousední Bosny a Hercegoviny.
Nový školní rok 2017/18 zahajuje škola radostnou zprávou: podle rozhodnutí ministerstva se ruční tesání kamene, které se učí ve škole v Pučišćích, stalo chráněným nemateriálním kulturním dědictvím. A jak se v odůvodnění uvádí, je to „znalost a dovednost, která se zakládá na používání nářadí zděděného z antických dob, které činí mlat, piket, macola, puntarul, šćapadur, špuntarjola, bučarda, martelina a gradina“ – což jsou vesměs domácí názvy pro různé druhy kladiv a dlát.
S půvabem domácí mluvy vás seznámí i velice zajímavý lokální turistický leták, v kterém se dočtete hodně zajímavých věcí o Pučišćích. I radu, že máte na „Šetonda na sri puorta – Lipo selte, namiste se nojudobnije če morete, uzmite sladoled ili pivu (ali ne skupa) i puste neka vas misto uvuče u svoj usporeni otočki ritam. Nemuojte se suzdržovat promotrat i rufijovat svit ča pasoje s jedniega kraja puorta na drugi, ko je čo obuko ili če no nosi u kesi iz butige. Tako vam nieće bit dosadno jer se ne morete baš cilo vrime divit lipoti vale i kamenim kućima koie ko da ničedu iz mora“. (Pro ty, kteří se nevyznají ve zdejším dialektu, se nabízí překlad v  – angličtině).
Takže, po prohlídce kamenické školy se můžete vykoupat na jedné z místních pláží (Pol Srce Isusuovo, Treće lučice, Ispod Dragana, Sv. Rok, Raković, Maciel), projit vedle malého (a jediného) hotelu Porat, obdivovat starou peškarii (rybárnu), podívat se do farního kostela sv. Jeronima, vyšlapat moře starobylých schod ve staré části zvané Ratac, vyhledat několik zachovalých středověkých věži (Pučiške kule) či postát u hloučku starců, kteří se každodenně scházejí „ispod kaštila kraj Bašte“, obdivovat kamenné lavičky, lampy či sochy rozseté po městě.
Cesta podle moře (Put lanterne) vás přivede i k místnímu majáku, odkud je hezky vidět kamenolom podniku Jadrankamen. O něm však psát nebudeme. Je to příběh o zkáze někdejšího socialistického gigantu, o který místní obyvatelé svedli velkou bitvu a s jehož ztrátou se nemohou smířit. V. Daňková/vd